5 trendů v oblasti řízení dodavatelského řetězce, které stojí za pozornost v roce 2026





Nejistota v dodavatelském řetězci v roce 2026 nezmizí, ale po roce zásadních změn – zejména v oblasti světového obchodu – jsou firmy v silnější pozici, aby čelily výzvám, které je čekají.
Odborníci v rozhovoru pro Supply Chain Dive uvedli, že maloobchodníci a výrobci, kteří byli v roce 2025 nuceni reagovat především na cla a nové regulační rámce, se již přizpůsobili, čímž připravili půdu pro rozsáhlejší a odvážnější kroky v letošním roce .
„Myslím, že se dlouho čekalo a vyčkávalo, ale zdá se, že to už končí. Vidím, že firmy jsou opět připraveny prosazovat změny,“ řekl Dustin Burke, spoluvůdce divize výroby a dodavatelského řetězce ve společnosti Boston Consulting Group.
To však neznamená, že se společnosti v příštích 12 měsících nevyhnou obtížím. Situace v globálním obchodu se neustále mění, ekonomická situace zůstává nejistá a logistické problémy se dále šíří.
„V roce 2026 uspějí skutečně ti, kteří si uvědomí, že nastávají klíčové rozhodovací momenty a zlomové body, včas je rozpoznají a dokážou je proměnit v konkrétní kroky vedoucí k rychlé reorganizaci svých provozních procesů,“ uvedl Per Hong, globální ředitel divize Kearney Foresight a partner v oddělení strategického řízení a výkonnosti společnosti Kearney.
Vzhledem k tomu, že geopolitické nepokoje se již v tomto roce stupňují, uvádíme níže klíčové trendy a rizika, s nimiž by se vedoucí pracovníci v oblasti dodavatelských řetězců měli v roce 2026 počítat.


Spotřebitelské výdaje si v roce 2025 udržely svou odolnost, letos by však měly zpomalit, protože obavy o finanční dostupnost a slabší trh práce vyvíjejí tlak na peněženky spotřebitelů, jak uvádí zpráva agentury Moody’s zveřejněná v prosinci.
Podle Burkeho bude pokračující tlak na spotřebitele v roce 2026 představovat zkoušku pro dodavatelské řetězce, a to jak z hlediska plánování, tak cenové politiky, a to jak pro maloobchodníky a výrobce spotřebního zboží, tak pro navazující odvětví, jako jsou obalový průmysl a chemický průmysl.
Podle Ricka Jordona, vedoucího ředitele a spoluvůdce divize transformace podnikání společnosti FTI Consulting v USA, se očekává, že stagnující trh s nemovitostmi bude mít i v roce 2026 dopad na dodavatelské řetězce. Kromě vlivu na suroviny, jako je dřevo, znamená menší počet rozestavěných domů také nižší poptávku po nábytku, umyvadlech a dalších domácích potřebách, což se projeví na výrobcích těchto produktů.
Podle Honga by společnosti mohly pocítit dopady zhoršující se finanční situace svých dodavatelů, jelikož celková zadluženost nadále roste.
„Nejde ani tak o jednorázovou dluhovou krizi, jako spíše o to, jak zajistit svou celkovou životaschopnost,“ uvedl Hong a vyzval firmy, aby provedly zátěžové testy svých dodavatelů s ohledem na rizika refinancování, přepracovaly strategie řízení zásob na základě platebních podmínek a diverzifikovaly své dodavatelské řetězce tak, aby nebyly závislé na nestabilních logistických koridorech.


Všechna odvětví se i nadále snaží naplnit sliby umělé inteligence, avšak rok 2026 bude pravděpodobně zlomovým bodem pro budoucnost této technologie v dodavatelském řetězci. Odborníci tvrdí, že mnoho firem dosud nedosáhlo okamžitého a rozsáhlého dopadu, který od svých investic do umělé inteligence očekávaly, což vede vedoucí pracovníky k přehodnocení časových harmonogramů a očekávání.
„Vidíme, že dodavatelské řetězce se stávají o něco více samoregulačními – umělá inteligence předpovídá narušení, optimalizuje toky a, doufejme, automatizuje plánování,“ uvedl Abe Eshkenazi, generální ředitel Asociace pro řízení dodavatelských řetězců, a dodal: „Smutné na tom je, že ačkoli jsou investice do umělé inteligence značné, návratnost investic zatím není patrná.“
Podle Gandhího, který jako klíčové faktory uvádí snížení nákladů díky této technologii a rychlé tempo inovací v tomto odvětví, nezabrání přehodnocení očekávání firmám v tom, aby pokračovaly v experimentování a prosazovaly zavádění umělé inteligence do svých provozů.
Burke poznamenal, že agentová umělá inteligence se v odvětví dodavatelských řetězců profiluje jako obzvláště atraktivní technologie, a to díky jejímu využití při plánování poptávky, prognózování a rozhodování.
Generativní umělá inteligence se mezitím šíří i v odvětví dodavatelských řetězců; podle zprávy společnosti West Monroe ji v určité míře využívá 91 % středních výrobních podniků.
Dodavatelské řetězce se však stále nacházejí v rané fázi využívání těchto nástrojů a realizace jejich potenciálních výhod.
„Provozní model, na kterém je založen dodavatelský řetězec, se nevyvíjí zdaleka tak rychle jako technologie, a to povede k bodu zlomu,“ varoval Hong.
Podle zprávy společnosti West Monroe se firmy do roku 2026 zaměří na zodpovědné rozšiřování využití umělé inteligence a na budování databází, rozvíjení dovedností zaměstnanců a vytváření rámců pro správu a řízení, které jsou nezbytné k tomu, aby se z experimentální fáze dostaly k měřitelným výsledkům v širokém měřítku.

Od výrobních hal až po zasedací místnosti bude pracovní síla v oblasti dodavatelského řetězce i v roce 2026 procházet zásadními změnami, protože firmy se potýkají se stárnoucím vedením, nedostatkem pracovních sil a nutností získat nové dovednosti.
Podle Honga vedou pokračující investice do umělé inteligence a automatizace, spolu s omezením počtu pracovníků vyplývajícím z imigračních předpisů, k výrazným rozdílům v dostupnosti pracovní síly, nákladech a produktivitě, což bude v roce 2026 představovat zásadní výzvu pro dodavatelské řetězce.
„Pro vedoucí pracovníky v oblasti dodavatelského řetězce již pracovní síla nepředstavuje stabilní faktor,“ řekl. „Je to skutečně strategické omezení.“
„Vzhledem k těmto výzvám v oblasti lidských zdrojů se firmy snaží co nejvíce zefektivnit své procesy a stále více investují do automatizace systémů,“ poznamenal Stekier.
Společnosti budou i nadále klást důraz na rozvoj a udržení talentů a na školení zaměstnanců s cílem optimalizovat výrobu za pomoci nových technologií, jako je umělá inteligence. Najít pracovníky se znalostmi v oblasti umělé inteligence a zajistit jim odpovídající školení však zůstává výzvou.
„Máte velmi výkonné systémy, ale zaměstnanci je nedokážou pochopit, kriticky uvažovat ani řešit problémy s daty, která do nich přicházejí a odcházejí,“ uzavřel Eshkenazi. „My se zasazujeme o to, aby investice do lidských zdrojů byly úměrné investicím do technologií.“
