Celá léta jsem si myslel, že tajemství spočívá v tom, že se všechno měří.
Každý KPI, každý výdaj, každé procento.
Než jsem si přečetl knihu Johna Doerra „Measure What Matters“, hledal jsem způsob, jak si uspořádat cíle, a našel jsem něco mnohem důležitějšího: smysl.
Kniha vysvětluje princip OKR (Objectives & Key Results), tedy způsob, jak sladit úsilí s výsledky. Nejvíce mě však zaujal jeden jednoduchý postřeh: „Měřit bez cíle znamená ztratit se v dokonalé tabulce.“
Od té doby se vždy, když pomáhám nějaké firmě optimalizovat náklady nebo revidovat procesy, na chvíli zastavím, než otevřu Excel:
👉 Je to, co se chystáme měřit, opravdu důležité?
👉 Přiblíží nás to k výsledku, kterého chceme dosáhnout, nebo jen k prázdnému cíli?
Měření je užitečné, ale jen tehdy, když víte proč.
Máte také pocit, že někdy příliš hodnotíme a příliš málo chápeme?
