Stravní poukázky jsou dnes v Itálii zdaleka nejrozšířenějším nástrojem firemních benefitů.
Mnoho firem využívá ekonomické výhody, které stravenky nabízejí (náklady plně odečitatelné z daní, snížená sazba DPH (4 %), která je rovněž plně odečitatelná, žádné odvody na sociální zabezpečení do výše zákonných limitů – o nichž bude řeč za chvíli – a jejich motivační účinek na zaměstnance.
Každý den miliony příjemců využívají stravenky k úhradě obědů nebo hotových jídel.
Desítky tisíc restaurací a prodejců potravin považují stravenky za klíčový faktor pro zvýšení svých tržeb.
Již nějakou dobu se však vedle tradičních papírových „stravenek“ (které jsou široce známé a přijímané prakticky všude) těší rostoucí oblibě také elektronické stravenkové čipové karty, zejména ty tzv. dobíjecí.
Zatímco tradiční papírový stravenkový poukaz (BPCT) díky svému širokému rozšíření a známosti nevyžaduje žádné bližší vysvětlení, o elektronickém stravenkovém poukazu, konkrétně o jeho dobíjecí verzi (BPER), stojí za to říci pár slov.
Tato služba je poskytována prostřednictvím elektronické karty, na kterou se každý měsíc nahrává počet poukázek, o kterém rozhoduje společnost individuálně v každém jednotlivém případě. Postup je jednoduchý: klient zašle měsíční objednávku vydávající společnosti; společnost nahraje data do systému a zpřístupní je síti platebních terminálů (POS); příjemce si nechá kartu dobít prostřednictvím téže sítě platebních terminálů, která se používá k zaznamenávání nákupů.
BPER nabízí příjemci stejné uživatelské funkce a stejný obsah „výhod“ jako tradiční papírový poukaz (ačkoli, jak uvidíme, limity pro čerpání zatím nejsou srovnatelné): v praxi funguje jako „aktualizovaná“ verze BPCT a vše, co je možné u papírového poukazu, je možné i u jeho elektronické varianty.
Jediný skutečně podstatný rozdíl mezi elektronickým poukazem (BPER) a papírovým poukazem spočívá ve sledovatelnosti elektronické transakce a z toho vyplývajících důsledcích pro chování obchodníka.
V této souvislosti musí zaměstnavatel, který se rozhoduje mezi různými možnostmi poskytování služeb – ať už tradičními, nebo elektronickými –, zohlednit dva parametry:
- daňové a sociálně-pojistné zacházení – Životní cyklus dobíjecího elektronického „výrobku“ se stále nachází v rané fázi vývoje: ačkoli je na trhu již nějakou dobu, BPER zaznamenal významný růst díky zákonu o stabilitě z roku 2015 (zákon č. 190/2014), kterým se zákonodárce snažil odměnit vlastnosti elektronického nástroje související se sledovatelností zvýšením prahové hodnoty pro osvobození od daní a sociálního zabezpečení pro zaměstnavatele a zaměstnance na 7,00 €, zatímco prahová hodnota pro BPCT zůstala nezměněna na 5,29 €. Zvýšení limitu na 7,00 € činí z BPER pro podniky mimořádně atraktivní nástroj firemního sociálního zabezpečení, a to tím spíše, že nominální hodnota poukázky se blíží hranici 7,00 €.
- Rozdílné daňové zacházení s těmito dvěma řešeními podpořilo očekávání emitentů a podnítilo nezbytné investice do hardwaru, jejichž cílem je vytvoření rozsáhlých sítí pro uplatňování poukázek prostřednictvím instalace specializovaných platebních terminálů u zapojených obchodníků.
- Uplatnění – Situace týkající se hlavního kvalitativního aspektu služby stravovacích poukázek, a to jejich uplatnění a přijímání (ve srovnání s BPCT) v síti zapojených obchodníků, prochází významným vývojem, i když ve srovnání s BPCT stále existuje značný rozdíl, který je třeba překlenout: lze totiž důvodně předpokládat, že v současné době činí míra uplatnitelnosti BPER přibližně 50 % míry uplatnitelnosti papírových stravovacích poukázek. V každém případě se jedná o významná čísla (desítky tisíc zapojených obchodníků) a jejich počet neustále roste. Jak důležitá je „využitelnost“ stravenky? Samozřejmě neexistuje jediná odpověď, ale na základě mých zkušeností považují zákazníci ERA „využitelnost“ z velké části za minimálně stejně důležitou jako slevu. V některých případech dokonce důležitější. Hodnocení „využitelnosti“ však nelze omezit na pouhý součet veřejných zařízení a maloobchodníků, kteří stravovací poukázky přijímají. Pro racionální rozhodnutí je ve skutečnosti nezbytné provést hloubkovou analýzu „potřeb využitelnosti“ vašich zaměstnanců, protože, jako vždy, neoptimalizovaná kvalita je synonymem neefektivity a dodatečných nákladů.
Bez analýzy „potřeb v oblasti výdajů“ se může ukázat, že nebude možné využít významné příležitosti k úsporám.
Při volbě mezi papírovými stravenkami (nejrozšířenější a nejvíce akceptovanou formou) a elektronickými stravenkami (nejúspornější formou) je proto klíčovým bodem rozhodovacího procesu zvážení kompromisu mezi „kvalitou“ a „cenovou efektivitou“.
Výběr může nasměrovat správným směrem jedno velmi jednoduché pravidlo. Zní takto: pokud je nominální hodnota stravenky nižší než (nebo rovná) 5,29 € a předpokládá se, že tento limit nebude v nejbližší budoucnosti překročen, je třeba se rozhodnout pro tradiční papírovou stravenku. U tohoto typu služby se totiž z ekonomického hlediska nic neztrácí (ve srovnání s BPER nelze získat žádné rozdílné daňové ani sociální výhody, a to ani pro společnost, ani pro zaměstnance) a kvalitativní výhody jsou optimalizovány (širší síť přijímajících subjektů).
Naopak, pokud hodnota stravenky přesáhne hranici 5,29 €, stává se elektronická stravenka nákladově efektivnější variantou a tato výhoda se stává čím dál významnější, jak se jednotková hodnota stravenky blíží (nebo dosahuje) 7,00 €. V takovém případě je třeba věnovat maximální pozornost důkladné analýze sítě akceptačních míst.
Rozdílná ekonomická výhoda platí pouze v rozmezí od 5,29 € do 7,00 €. Jedná se o dvě hranice, při jejichž překročení společnost v závislosti na zvoleném typu služby hradí příspěvky na sociální zabezpečení jako u běžných mezd a zaměstnanci podléhají daňovému zatížení odpovídajícímu výši jejich příjmů.
Pro úplnost je třeba na závěr poznamenat, že pokud má přednost potřeba zajistit zaměstnancům stravovací služby srovnatelné s podnikovou jídelnou před „benefitními“ prvky obou výše popsaných typů stravovacích poukázek, nabízejí vydávající společnosti možnost aktivovat službu tzv. „distribuované jídelny“ (BPEMD), která je rovněž spravována prostřednictvím elektronických karet a terminálů.
Na rozdíl od karty BPER není u karty BPEMD nutné ji každý měsíc dobíjet, protože na kartu se nenahrávají stravovací poukázky ani peněžní částky, ale „nárok“ na stravu za každý odpracovaný den.
Stejně jako stravovací služby je i program BPEMD pro zaměstnavatele plně daňově uznatelný a nemá žádné daňové ani sociální dopady ani pro společnost, ani pro zaměstnance, a to i přesto, že jej lze obvykle využít pouze na jedno jídlo denně v rámci „uzavřené“ sítě, tedy sítě s omezeným a předem stanoveným výběrem.
Není pochyb o tom, že elektronické stravenky představují budoucnost služeb v oblasti stravenek. Ale možná ta budoucnost ještě nenastala.
